Já a koně
Jmenuju se Lucka a miluju všechny zvířátka (kromě škvorů a červů) a jsem zblázněná do koní.
Rodiče jsem dlouho přemlouvala, abych mohla ke koním ale nic.
Babička s dědou nás (mě a malou ségru) v mých asi osmi letech brali ke koním o prázninách až do Havraníků u Znojma. Tam jsem si oblíbila klisnu Inku.
Taťka nakonec dovolil jezdit pomáhat do hipocentra Pá-ja, kde jsem se naučila základní věci jak se o koně starat. Ale tam jsem si nezajezdila.
Jednou babička navrhla, že by mě do nějaké stáje vozili a já samozdřejmě přijala. Rozhodovali jsme se mezi Rosnicemi-FA lentur Žeravíková a mezi děpoltovicemi-JK Pegas.
Nakonec jsme vybrali Rosnice. A tam jsem asi tři měsíce jezdila na českomoravském belgikovi jménem Sator. Byl to můj miláček a jsem mu hrozně moc vděčná za to co mě naučil.
No v téhle stáji to na mě bylo trochu drahé, tak jsem asi na čtyři měsíce přestala jezdit. Připadalo mi to jako věčnost. Hledala jsem na internetu všechny stáje kam by jsem mohla jezdit ale žádnou jsem nenašla.
Děda už mi taky delší dobu sliboval že zavolá své známé, která má koně taky v Rosnicích. A nezavolal ale já už jsem byla dost zoufalá, tak jsme se ten den, co jsme byli v Javor Hory, zajeli podívat ještě tam.
Sportovní Stáj Donthová. Nejdřív se mi tam líbilo ale teď mi to tam příde hrozný! Na koně pořád řvou a chovají se tam i k nim i k sobě navzájem strašně. A tam sem na zimu přestala chodit.
Do hipocentra Pá-ja přišla nová trenérka Marcela Klingorová a paní Uhlířová mému taťkovi zavolala jestli 
bych neměla zájem jezdit znova tam. Když jsem zjistila, že se tam koníčci mají jak v ráji a že fajn lidé co se tam o ně starají vyznávají metodu Patta Parelliho, hned jsem se tam začla těšit. Mám to tam hrozně ráda. Jezdím na 8 letém valáškovi Gordonovi. 
