Úvodní slovo
Pokaždé, když se vrátím od koní, pokusím se sem něco o tom napsat.
Ale co napíšu pro začátek:
Na koně chodím do Stanovic do Hipocentra Pá-ja a mám to tam moc ráda. Pod dohledem Marcelky Klingorové trénuji na koni jeménem Lukáš (o tom se dozvíte víc v rubrice koně, příspěvek Koně v hipu Pá-ja). Dříve jsem ale jezdila na kříženci arabského koně a českomoravského belgika, ale asi právě protože je Gordon zpola arab, je fixovaný na svou paničku a skončili jsme spolu právě potom, když nám to konečně začínalo jít. Jednoduše: Po sblížení se s Gordonkem a po provádění spousty cviků jsme konečně byli připravení na to, aby jsme mohli klusat. Krásnou "klusací" hodinu jsme zakončili spokojení, ale týden potom když jsem do Stanovic přijela a přichystala jsem si Gordona, byl strašně naštvanej. A když nemá náladu kůň jako je Gordík, tak se nedá pracovat. Další týden mi paní Uhlířová řekla, ať si vezmu Lukáše a já jsem vůbec netušila proč. Pak jsem se zeptala Marcelky proč už nemám Gordona a ona mi odpověděla že to, co se stalo minulý týden mně, se stalo i jiné holce a Gordona už bude jezdit jen jeho majitelka. Tak na nás zbyl Lukášek a začínáme od začátku. Ale to je vlastně jedno, hlavně že jsem u koní.